Rozhovor s MUDr. Michalem Svitákem

Pane doktore, proč jste si zvolil právě plastickou chirurgii?

Když jsem nastoupil ke studii na lékařskou fakultu, měl jsem jasno, že chci dělat chirurgii. Ve 3. ročníku jsem si přičichl k plastické chirurgii a bylo rozhodnuto. Měl jsem vždy rád jemnou práci, jako týnejdžr jsem byl zapálený entomolog a preparace malinkatých broučků mě vždy bavila a svým způsobem uklidňovala, a dále jsem prošel školou malby a kresby u předních plzeňských umělců Jar. Šindeláře a Karla Syky. Plastická chirurgie je svým způsobem taky piplačka, ke které navíc potřebujete mít značnou prostorovou představivost a trošku toho uměleckého nadhledu. Rozhodnuto bylo, ale cesta byla trošičku klikatá, ale nakonec jsme se k vysněné práci dostal. 

Co a kdo Vás nejvíce ovlivnil?

Než přišla na řadu plastika, musel jsem absolvovat 1. atestaci z všeobecné chirurgie, takže na začátku své kariery jsem nastoupil na chir. oddělení nemocnice ve Stodě (Plzeň jih). Při působení na tomto pracovišti jsem úspěšně složil atestační zkoušku 1. stupně z všeobecné chirurgie a zde jsem poznal renomovaného traumatologa pana doktora Svatopluka Šmída, který mi dal základy chirurgie ruky. S tímto skvělým školitelem jsem posléze opustil lůno stodského špitálu a oba dva přešli na chirurgické oddělení nemocnice Rokycany, on jako primář, já jako sekundární lékař.

Za dva roky působení v Rokycanech jsem dostal nabídku na poloviční úvazek na Oddělení plastické chirurgie FN Plzeň, neváhal jsem ani minutu. Zde byli mými mentory pan doktor Jiří Šolc, ale především, nyní již emeritní, pan primář Vlastimil Bursa. Samozřejmě ovlivnili mě i další skvělí mentoři z ostatních klinik a pracovišť, kde jsem stážoval. Zde je nechci všechny jmenovat, protože bych na někoho určitě zapomněl a to nechci. Na OPCh FN Plzeň jsem pracoval, učil se a zdokonaloval jak v plastické, rekonstrukční, estetické chirurgii a také v chirurgii ruky, kterou jsem měl hodně rád celých 16 let a jednoho dne nastala doba opustit hnízdo (z určitých důvodů, o kterých zde nechci hovořit) a postoupit zas o stupínek výš.

Operace prsou – to jsou asi nejvíce poptávané operace, můžete nám něco málo o těchto operacích nastínit?

Něco málo :-) to bude složité. Ano operace ženského, potažmo i mužského poprsí, je často poptávaná operace. Nejedná se jen o zvětšení poprsí, ale také o zmenšovací a modelační operace, zmenšovací operace u můžu při gynekomastii (zvětšená prsní žláza u mužů), či pseudo-gynekomastii, zvětšování poprsí u transsexuálů a v neposlední řadě rekonstrukční výkony u dam, které podstoupily ablační léčbu pro rakovinu prsu.

Takže opravdu nastínit něco málo je velice obtížné.

Kdy je vhodné podstoupit operaci s implantáty a pro koho smysl nemá?

Zvětšení poprsí u žen je metoda, při níž je objem poprsí zvětšen vložením prsního silikonového implantátu pod prsní tkáň. Já osobně preferuji augmentaci poprsí z podprsní rýhy (při případné reoperaci je snadnější přístup a přehled lokality) a uložení tzv. subfasciálně (pod fascii velkého prsního svalu). Nevím jestli jsem ze staré školy a nebo je to mým uměleckým cítěním, ale nemám rád velké objemy, preferuji přirozený vzhled. Proto vždy před operaci s klientkou proberu přínosy, plusy a mínusy a pokud se nedohodneme, neb se mi její přehnané nároky zdají být neestetické (jsme přeci jenom estetičtí chirurgové) jsem ochoten operaci odmítnout. A nyní se dostáváme k jádru pudla. Pro koho je vhodná augmentace prsů. Ženy s malými prsy ať již vrozeně či po kojení. Pro ty, které mají malá povislá prsa (zde v kombinaci s modelací). A v neposlední řadě pro ty,  které mají korpulentnější tvary, ale ke své postavě "malými" prsy. Ale především pro ženy, které si chtějí zlepšit, ale ne přehnaně, svoje ego.